| ![]() ![]() ![]() ![]() DÉFONÇAGE, subst. masc. Étymol. et Hist. 1. 1797 agric. (Voy. Pérouse, loc. cit.); 2. 1927 « action de défoncer une route » (Champly, Nouv. Encyclop. prat., t. 13, p. 163). Dér. de défoncer*; suff. -age*. |
| ![]() ![]() ![]() ![]() DÉFONÇAGE, subst. masc. Étymol. et Hist. 1. 1797 agric. (Voy. Pérouse, loc. cit.); 2. 1927 « action de défoncer une route » (Champly, Nouv. Encyclop. prat., t. 13, p. 163). Dér. de défoncer*; suff. -age*. |