| ![]() ![]() ![]() ![]() ACUMINEUX, EUSE, adj. Qui se prolonge en pointe peu aiguë. Rem. Attesté ds Ac. Compl. 1842, Besch. 1845. Étymol. ET HIST. − 1838, Ac. Compl. 1842.
Dér. du rad. du lat. acumen « pointe » (acumen*); suff. -eux*. |
| ![]() ![]() ![]() ![]() ACUMINEUX, EUSE, adj. Qui se prolonge en pointe peu aiguë. Rem. Attesté ds Ac. Compl. 1842, Besch. 1845. Étymol. ET HIST. − 1838, Ac. Compl. 1842.
Dér. du rad. du lat. acumen « pointe » (acumen*); suff. -eux*. |